Když se podíváme pod kapotu auta, možná nabydeme dojmu, že to není zase až tak složité zařízení. Když srovnáme třeba to, kolik součástí má motor auta, s tím, kolik rozmanitých součástek uvidíme v televizoru, radiopřijímači nebo počítači, zdá se, že není vůbec žádný problém sestavit takový motor. A poskládat pak z jednotlivých dílů kapotu, ‚obout‘ kola a podobně se také zdá být lehké.

A co to znamená v praxi? Je samozřejmé, že si svá auta obvykle neskládáme dohromady sami, už i jenom proto, že by se sotva vyplatilo nakoupit všechny díly jednoho vozu a skládat si je dohromady, ale co se týká oprav, do těch se nejednou kdekdo z nás pouští. Dost možná i proto, že zná z dětství příběh o krtečkovi a autíčku, a když dokázal krteček dát totálně rozbité autíčko zase do kupy, proč by si oni neporadili třeba jen s jedinou závadou?

Když tedy auto odmítne poslušnost, nahlédne celá řada z nás pod kapotu ve snaze najít a odstranit vzniklý problém. A nejednou tam nejen nahlédneme, ale také se v tom začneme vrtat. A třeba se nám skutečně podaří problém najít a vyřešit. Většinou ale ne. Protože auta rozhodně nejsou tak jednoduchá zařízení, jak by se mohlo zdát. Nejsou to jen válce, písty, ventily, svíčky, chladiče, ojnice a převodovky, jejichž funkci teoreticky pochopí kdokoliv z nás, a nejsou to jenom karburátory a zařízení počítačového typu, kterým už nerozumí snad nikdo z laiků. Je tam toho daleko víc. A hlavně to musí všechno fungovat bezvadně, aby to ve výsledku fungovalo tak, jak to má být. Na to nestačí vzít jenom kladivo a šroubovák.

A tak rozumní lidé přenechávají péči o svá auta automechanikům. Protože ti tomu nejen rozumí, ale také umí vylepšit a opravit, co je potřeba. A že to není zadarmo? Co naděláme? Buď necháme péči o své plechové miláčky na odbornících, nebo se budeme muset smířit s tím, že budeme jezdit svým autem leda tak v případě, že je to z kopce.